In the Rooms I had an idea to explore the phenomena of private rooms and flats. Installation is composed of spatial drawing of archetypal room (Iron construction in dimensions 400 cm x 220 cm x 220 cm), video screened on tow canvas and three channel audio with ambient takes from actual rooms, six interviews with residents and ambient take from my window.
Video is a collage of takes of the rooms where six of my friends live in, it is composed to form abstract labyrinth which resembles archetypal house. In the interwievs I asked several questions about the place in the private rooms, where my friends stay most of the time. The answers form only orientation in the space and time of the installation. Answers go mostly like this: "I stay mainly in my bed. .. It's natural place to be." or "I may, I may have no specified place..."
Orientation is then shattered by asynchronous time (audio in the headphones, video projected on canvas). The viewer is forced to thread his own story and spatial concept of the house. All the articles in the single rooms have a strong personal context connected with their hidden residents: Theme of voyeurism and common peeping. Single articles attract attention as out of context fetisches. By the loss of their personal anchoring they become displeasing, so the loss of orientation gets the viewer on the ethical edge.
CZ
V práci se zabývám tématem zkušenosti vlastních bytů, osobních pokojů. Jde o instalaci, ve které spojuji prostorovou kresbu archetypálního pokoje z tenkých železných profilů, spolu se zvukovými záznamy rozhovorů a atmosfér jednotlivých bytů a videem, které jsem natáčel přímo v pokojích mých přátel.
Prvotním motivem mé práce byly otázky spojené s tématem privátních prostorů. Co dělá naše pokoje tak odlišné od ostatních? Je možné zapomenout na naše předchozí pokoje? Co řídí naší běžnou orientaci v osobním prostoru? Kde leží hranice toho, co chceme a nechceme ukázat spolubydlícím, návštěvám, neznámým lidem? Co tvoří archetypální představu pokoje?
Pro železnou konstrukci jsem zvolil minimální rozměry obytného prostoru; strop o výšce 220 cm, dveře o šířce 60 cm, prostor o rozměrech 400 cm x 220 cm, tedy necelých devět metrů čtverečních. Samotná konstrukce má odkazovat na architektonický výkres, archetypální pokoj, proto jsem zvolil konstrukci z úzkých železných tyčí a černou barvu, která odkazuje ke kresbě tužkou.
Video promítám na lněné plátno, které tvoří jedinou plnou stěnu konstrukce, projekce vytváří obrys okna, kterým zvenku voyeursky pozorujeme obsah pokoje, nebo z vnitřku sledujeme obrazy nahromaděných osobních předmětů (povlečení, košile, knihy). Orientace v prostoru pokoje se ustanovuje kresbou, ale boří průhlednou stěnou. Venku pozorujeme, ve vnitřku jsme sledováni světlem projektoru.
Stejnou myšlenkou jsem se řídil i v hlavní myšlenkové linii videa. Šlo mi o vytvoření iluze spojitého bytu, tvořeného koláží pokojů mých přátel. Během jednotlivých návštěv jsem zabíral pokoje, stěny a osobní věci přátel, které jsem spojil do smyčky, ve které divák postupně ztrácí orientaci prostoru, protože nedokáže spojit jednotlivé vizuální bod. Po chvíli je divák ztracený v labyrintu předmětů a místností.
Všechny předměty na záběrech mají silný osobní kontext, spojený se skrytými obyvateli pokojů, ale stejně i s divákem. Tím se dostávám k tématu voyeurství a běžného „okukování“ bytů na návštěvě. Jednotlivé předměty přitahují pozornost, jako vytržené fetiše. Ztrátou osobního ukotvení se stává jejich pozorování nepříjemným, ztráta orientace v prostoru tak diváka posouvá na etickou hranici. Proto jsem zvolil i „zlodějský“ pohyb kamery a osvětlení baterkou v ruce.
Prostorovou kresbu archetypálního pokoje nakonec rozvíjím třemi zvukovými nahrávkami ve dvou sluchátcích a jednom reproduktoru. Jejich rozmístění uvnitř a vně konstrukce určuje divákův pohyb po instalaci. První reproduktor doplňuje projekci videa a přehrává spojené atmosféry z jednotlivých bytů. Druhý záznam je tvořený rozhovory s přáteli, ve kterých odpovídají na otázku: „Na jakém místě trávíš v pokoji nejvíc času?“. Odpovědi nejsou synchronní s videem a tak dále matou. Na poslední nahrávce je záznam z ulice a sluchátka jsou umístěny mimo prostor konstrukce.
Rooms / Pokoje from Filip Hauer on Vimeo.
